bomber Topshop, jeans Levis, bagpack Odivi
Poslední dobou jsem svoje nakupovaní omezila hlavně na American Apparel a Odivi což jsou jediné nákupy, za které se nemusím citít provinile. Potřebovala jsem si ale koupit nějaký teplejší vršek abych měla v čem pobíhat po Islandu a nakonec jsem zkončila v Topshopu a za to se pocitu provinilosti samozřejmě vyhnout nemůžu. Někdo komentoval moji fotku na fb fashion map, že mojim ekologickým usilím příliš nevěří a mě to přimělo přemýšlet nad tím jak dalece je vlastně možné se některým nákupům vyhnout. Přece si kupujeme věci jako ponožky, spodní prádlo, funkční oblečení, sportovní vybavení, elektroniku... Mluvíme o etické módě, ale jsou oblasti do kterých se zatím tahle debata ani nedostala. A jak je možné, že i luxusní značky vyrábějí v Číně za stejných podmínek jako všichni ostatní? Říká se, že mezi námi a etickou módou stojí cena, kterou si nikdo nechce přilatit, aby lidem jinde bylo lépe. Není potom luxusní móda obrovským paradoxem? A jak je možné, že American Apparel tedy není o hodně dražší, když vyrábějí v Americe? Nepíšu o tom proto, že bych se snad chtěla cítit lépe, že si něco koupím, ale proto, že přemýšlím, jak by mělo vypadat řešení. Myslím si, že jsou firmy, které dokazují, že lepší budoucnost je možná, ale zároveň netuším jak přimět ty ostatní se přestat vymlouvat.
Myslím, že naše (lidí západního světa) rozpoložení vysvětluje nejlépe tohle video směšné a zároveň krutě děsivé. Dá se tahle mentalita změnit?
